Fügnerova 263, 25228 Černošice >>> IČ: 44684878 info@sokolcernosice.cz

SOKOLSKÝ BOREC - Staré pověsti české

Slyšely jste už děti příběhy z našich pradávných dějin? Pověsti o praotci Čechovi, o Krokovi a jeho třech dcerách? Vydáte-li se na stezku směr ke Kazínské skále, můžete se o některých pověstech dovědět a splnit i nějaké úkoly. Jedná se o okruh, cíl je opět u lávky v Černošicích.

SOKOLSKÝ BOREC staré povesti české

PROSÍME NEBRAT. UKLIDÍME. DĚKUJEME.
SOKOL ČERNOŠICE


SOKOLSKÝ BOREC - STARÉ POVĚSTI ČESKÉ
PRAOTEC ČECH


Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů-Čecha a Lecha. Ale dobře jim tam nebylo. V okolí se totiž usadily jiné kmeny, a ty byly náramně bojovné. Nebylo to k životu, stále jen bránit chýše a políčka, ukrývat v lese plačící ženy a děti...


,,Takhle to dál nejde," řekli si jednoho dne bratři. ,,Zdá se, že tady už nikdy klid nebude. Měli bychom odejít a vyhledat si novou zemi."


To se ovšem snadno řekne, jenže hůř udělá. Cesta byla nekonečná. A ať šli, kam šli, všude už někdo bydlel! Děti plakaly, ženy naříkaly, že už dál nemohou a že docházejí zásoby jídla. Muže, i když zatínali zuby, také bolely nohy... Ale nezbývalo, než v dlouhé cestě pokračovat.


Tak putovali, putovali, až jednoho odpoledne se nedaleko před nimi objevila jakási hora. Seděla uprostřed luk jako kulatý bochánek, či jako dnem vzhůru obrácená mísa.


,,Támhle pod tím kopcem si odpočineme," rozhodli bratři. ,,Stejně už se stmívá..."

Unaveni nekonečným cestováním, se všichni uložili ke spánku. Noc byla klidná. Ráno se jako první vzbudil Čech. Tak zas půjdeme dál, vzdychl si nešťastně. Ale kudy? Měl bych se odněkud rozhlédnout. Snad z vrcholku hory?!


Zvlášť vysoký ten kopec nebyl, vystoupit na něj moc námahy nestálo. Jak Čech dorazil nahoru, vydechl úžasem. No to je nádhera! řekl si. Ty šťavnaté zelené louky! Ty hluboké lesy, stříbrné řeky a potoky!


Slunce svítilo a všechno kolem kvetlo. Vzduch voněl a byl slyšet bzukot včel. Pod modrou oblohou poletovali ptáci a v lese zahlédl Čech srnku a zajíce. Ale co bylo nejdůležitější: nikde, kam oko dohlédlo, nikde ani stopy po lidském osídlení!

 

SOKOLSKÝ BOREC staré povesti české II

Čech běžel zpět dolů, co mu nohy stačily. Vzrušeným hlasem budil své příbuzné:,,Vstávejte! Už jsme na místě! Tady je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající!"Skvělá zpráva. Konečně skončila ta strastiplná cesta! Lidé se hned s velkouchutí dali do práce. Porazili několik stromů a postavili si obydlí, založili pole, zorali je a oseli. Do lesa chodili na lov, v řece chytali ryby... Bylo jim dobře. A té báječné zemi začali říkat Čechy.

 

 

 

 

PROSÍME NEBRAT. UKLIDÍME. DĚKUJEME.
SOKOL ČERNOŠICE


SOKOLSKÝ BOREC - STARÉ POVĚSTI ČESKÉ
KNĚŽNA LIBUŠE


Libuše byla nejmladší Krokovou dcerou – byla velice moudrá a uměla věštit, předpovídat, co se stane. A tak právě ona převzala vládu po otci. Vyšla si třeba k řece Vltavě, jen tak se rozhlédla po blátivých březích a hned spustila:,,Vidím město veliké, jeho sláva se bude hvězd dotýkat...!"


,,No výborně,! řekli si lidé. V takovém městě budeme rádi bydlet - jenom je musíme postavit. A kněžna bude chtít ze všeho nejdřív hrad, to se rozumí. Tak abychom se do toho dali."


Poráželi stromy, osekávali z nich větve a loupali kůru. Jeden nadšenec začal rovnou tesat práh ke dveřím, ten prý je u domu nejdůležitější. ,,Práh, práh!" volal pořád. Libuše, jak ho slyšela, povídá: ,,A to město se bude jmenovat Praha." Nikdo jí samozřejmě neodporoval.


Postavili kněžně hrad a kolem něj skutečně vyrostlo nádherné město. ,,Ta Libuše, ta to krásně předpověděla!" libovali si lidé, protože se jim dobře vedlo.

SOKOLSKÝ BOREC staré pověsti české III

PROSÍME NEBRAT. UKLIDÍME. DĚKUJEME.
SOKOL ČERNOŠICE


SOKOLSKÝ BOREC - STARÉ POVĚSTI ČESKÉ
LIBUŠE A PŘEMYSL


Libuše vládla zpočátku sama, ale jednou měla rozsoudit dva muže hádající se o jedno pole.

SOKOLSKÝ BOREC staré pověsti české IV
,,Odjakživa bylo moje!" tvrdil jeden. Ten druhý křičel, že je to pustá lež. Dohodnout se nemohli, a tak se vydali za Libuší, aby je rozsoudila.
Kněžna, jak měla ve zvyku, přimhouřila oči a nahlédla do budoucnosti. ,,Ode dneška bude to pole po všechny časy tvoje!" řekla prvnímu z mužů.


„No to je pěkné!" rozzlobil se druhý. ,,Ani jsi s námi nepohovořila a hned máš rozhodnuto. To je tím, že jsi ženská. Vévoda by si dal se soudem větší práci. Běda mužům, kterým žena vládne!"
Libuši ta příkrá slova zamrzela. Ale že byla moudrá, přece jen uvažovala - třeba by bylo lepší, kdyby vládl muž. Ona by se mohla v klidu věnovat věštění. A pak být pořád sama...to ji také netěšilo.


,,Najdu si manžela!" oznámila lidem. Dala vyvést ze stáje koně, svého nejmilejšího bělouše. ,,Jdi, kam chceš!" zašeptala mu do ucha a potom se obrátila k poddaným. ,,Tam, kde se kůň zastaví, tam najdete svého budoucího vévodu."


Kůň běžel tři dny bez oddechu, až zůstal stát u pole ve vsi Stadice. Pohazoval bílou hřívou, hrabal kopytem a hlasitě ržal. Jako by upozorňoval na muže, který na poli zrovna oral.SOKOLSKÝ BOREC staré pověsti české V
,,Ty jsi ženich naší kněžny Libuše! Ty jsi náš kníže!" vyhrkli na něj udýchaní poslové, kteří se po tři dny hnali za běloušem. Zvláštní věc: oráč se ani nepodivil. Klidně se převlékl do přepychových šatů, co mu přivezli, a jel s posly na hrad.


Muž se jmenoval Přemysl. Lidé mu říkali Přemysl Oráč a dohadovali se: věděla kněžna, kde ženicha najít, protože vidí do budoucnosti? Nebo byl její kůň zvyklý do Stadic často jezdit, takže tam trefil? Kdoví. Ať to bylo tak či tak, Libuše a Přemysl byli spolu šťastni a jejich rod vládl v Čechách dlouhý čas.

 

 PROSÍME NEBRAT. UKLIDÍME. DĚKUJEME.
SOKOL ČERNOŠICE


 

SOKOLSKÝ BOREC - STARÉ POVĚSTI ČESKÉ
VOJVODA KROK


Třicet let potom, co praotec Čech přivedl svůj lid do nové vlasti, když mu šlo na osmdesátý šestý rok, zemřel. Kdo by měl vládnout českému lidu po něm? Stařešinové se obrátili na vojvodu Kroka.
Krok měl hrad nad Mží, kousek od místa, kde se stékají čtyři řeky, aby pak jako Berounka nesly vodu k dnešní Praze. Lidé z okolních míst za ním chodili pro radu či rozsudek při vzájemných rozepřích.

Krok měl tři dcery. Nejstarší Kazi, kterou od malička lákaly kytičky a bylinky a jejich léčivá moc. Rozumbrada Teta dumala a přemýšlela o moci božstev. A nejmladší byla Libuška, krásná, laskavá a vlídná a velice moudrá.


Krok se přestěhoval na hrad Budeč – na půli cesty mezi Řípem a jeho hradem a odtud vládl, soudil rozličné pře a dbal na to, aby nebyl moudrý jen on sám. Také přemýšlel o novém sídle a tak nahlédl do budoucnosti, v níž uviděl skalnatý ostroh nad řekou, mohutnější než Mže. Poslal pátrače vyhledat takové místo a tím se stal skalnatý ostroh na pravém břehu Vltavy – zde postavili nový hrad. Jelikož se tyčil nad okolí, začali mu říkat – VYŠEHRAD.


Ještě za svého života určil jako svého nástupce na trůn svou nejmladší dceru Libuši, která se nejlépe hodila ke kralování, neboť byla velmi moudrá, vlídná a všichni ji uznávali.

SOKOLSKÝ BOREC staré pověsti české VI

PROSÍME NEBRAT. UKLIDÍME. DĚKUJEME.
SOKOL ČERNOŠICE


 

SOKOLSKÝ BOREC - STARÉ POVĚSTI ČESKÉ
KAZI a BIVOJ


Na Vyšehradě měli krásnou zahradu a tam trávila Libuše hodně času s dívkami, které byly její družinou. Jednoho dne navštívila Libuši sestra Kazi, která měla svůj hrad na Kazíně. Dlouho se sestřičky neviděly a tak jim pusy jely o sto šest, když tu náhle přispěchal hradní kastelán a zval je na nádvoří, protože se přihodilo něco úžasného. A skutečně měly obě překvapené dívky na co koukat: po nádvoří kráčel statný junák a na zádech nesl obřího divokého kance. Ten kňour už všechny trápil dlouhé měsíce. Lidé jásali.

Bivoj, tak se ten mladý udatný muž jmenoval, zastavil před sestrami Libuší a Kazi. Hodil kance na zem a rychle ho musel probodnout, aby už nikomu neublížil. Poté se setkaly oči Bivoje a Kazi a byla to láska na první pohled.

Kazi si statného, nebojácného a také moudrého Bivoje vzala za muže a žili spolu na hradě Kazín.

SOKOLSKÝ BOREC staré pověsti české VII

PROSÍME NEBRAT. UKLIDÍME. DĚKUJEME.
SOKOL ČERNOŠICE


 mapa bojovky staré pověsti české

Další informace

Kontaktní info

Adresa:
Fügnerova 263, 252 28 Černošice

Email:
info@sokolcernosice.cz